Pohanka - Enpeka a.s. Žďár nad Sázavou

Naše výrobky


Pohanka

Zvětšit

Pohanka je díky svému využití často řazena mezi obiloviny, ve skutečnosti je to však jednoroční dvouděložná rostlina, s botanickým názvem pohanka obecná či setá (Fagopyrum esculentum), patřící do čeledi rdesnovitých, příbuzná například rebarboře či šťovíku. Historickou pravlastí pohanky seté jsou oblasti jihovýchodní Asie, zejména oblast Himalájí, kde jsou pro ni lokality s vhodnými klimatickými i půdními podmínkami. Poté, co lidé tuto obilninu domestikovali, se její pěstování rozšířilo do Číny a Indie. Národy severní Indie ji znaly již před 2 500 lety.

Nejstarší archeologické nálezy semen pohanky pocházejí z doby železné a byly objeveny při archeologických vykopávkách u Azovského moře. V Maďarsku na jižním břehu Balatonu ji lidé znali už v 10. století. 

Tatar, Tatarka - tato pojmenování vznikla pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Tatarů ve 13. století, kteří ji ve svých kožených měšcích zavěšených u koňských sedel do našich zemí dovezli. Původní domácí obyvatelstvo je považovalo za pohany a tento název se později ujal i pro tuto obilninu. Historie pohanky z Valašska Staré kroniky na našem území obsahují např. tuto zmínku: „V těchto našich hornatých kútech žádného pěkného obilí sedláci nemelú, než samý oves, by ani toho s dostatkem nemají a mnohý ani za čtvrt léta chleba nejí, ale na větším díle dojivem se živí a zelinami,“ napsal již v roce 1676 vsetínský hejtman Samuel Bánoczy. V popisovaném období byly základem výživy obilné a později i pohankové (pohančené) kaše. Od 17. století, kdy se poprvé na Valašsku pohanka objevila, patřila k nejmilejším jídlům Valachů a stejně tomu bylo i v sousední těšínské části Beskyd, kde pohanku ještě před polovinou 19. století považovali za národní jídlo těšínského lidu. 

Zdravotní přínos 
Pohanka slouží jako bohatý zdroj vlákniny, vitamínů a minerálů. Zminerálů je pohanka zajímavá zejména vyšším obsahem hořčíku, manganu, mědi, fosforu, zinku, selenu, železa a draslíku, z vitamínů pak B1, B2, niacin, B6, cholin, vitamín E a je významným zdrojem rutinu, ve starší literatuře označovaného jako Vitamin P. Rutin patří do skupiny bioflavonoidů, což jsou rostlinné antioxidanty, které působí společně s vitamínem C blahodárně na obranyschopnost organismu, na posílení stěn a pružnost krevních vlásečnic a prevenci srdečních chorob. Její konzumace je proto vhodná pro osoby se sklonem ke křečovým žilám nebo v období chřipek a jako předcházení praskání žilek v nose (v kombinaci s vitamínem C ).

Sacharidy a bílkoviny
Hlavním zdrojem energie v pohance jsou sacharidy ve formě poměrně lehce stravitelného škrobu, dále obsahuje vysoký podíl proteinů v podobě vyvážené skladby 18 aminokyselin, z nichž je zajímavý zejména obsah esenciálních AMK lysinu, methioninu a tryptophanu. Tyto bílkoviny jsou z nutričního hlediska srovnatelné s masem či sojovými boby. Rovněž obsahuje kyselinu linolenovou a linolovou, vícenenasycené mastné kyseliny snižující LDL cholesterol. Pohanka neobsahuje lepek, proto je vhodnou potravinou pro osoby trpící celiakií.

Všestranné využití pohanky
Pohanka se vzhledem ke své vynikající nutriční hodnotě stává v řadě zemí světa stále populárnější potravinou, a to přesto, že se během minulého století její osevní plochy několikanásobně zmenšily. V poslední době zájem o ni prudce vzrůstá, a to nejen mezi vegetariány a makrobiotiky. V současné době se pohanka pěstuje hlavně v severní Číně, v severní Koreji a v Japonsku. Pohankové výrobky jsou ale v nerůznějších podobách rozšířeny po celém světě. V Rusku se používá loupaná a pražená pohanka do polévek nebo k přípravě blin, což jsou malé lívanečky většinou z pohankové mouky, ale i z jiných druhů mouky - žitné i pšeničné, ječné, jáhel a krupice. Připomínají české lívance, podávají se spolu se solenou či uzenou rybou, zejména lososem, kaviárem a s kyselou smetanou. Jedná se o starý ruský lidový pokrm, známý již v 9. století. V Číně se vnější slupky odstraňují a potom se rozemílají na mouku pro výrobu základních potravin. V Koreji a v Japonsku se vyrábí z pohanky jakostní světlá mouka, která se používá pro přípravu nudlí. V Kanadě jsou velmi oblíbené pohankové lívance s javorovým sirupem. V severní Itálii se pohanková mouka vyrábí v malých rodinných mlýnech a používá se k přípravě pizzoccheri, což je druh velkých, plochých nudlí, které se smíchávají s různými druhy vařené zeleniny a podávají se jako hlavní jídlo.

V naší republice se s pohankou setkáváme sporadicky, protože byla zcela vytlačena z jídelníčku.Naštěstísestálevíce na českém trhu ujímá skvělé pohankové pečivo a chléb.

<< Zpět