Stevia - Enpeka a.s. Žďár nad Sázavou

Naše výrobky


Stevia

Zvětšit

Stevia rebaudiana Bertoni, česky stévie sladká či sladká tráva, se stala v poslední době celebritou rostlinné říše. Kdekdo o ní mluví, píše se o ní v novinách a na internetu a její další legislativní osud sledují miliony příznivců. Čím si tato tropická rostlina vysloužila tolik pozornosti? A je tento zájem oprávněný? Čtěte dál, dozvíte se odpovědi. 

 

Jak ta Stevia rebaudiana Bertoni vlastně vypadá?
Tato rostlina pochází z rodu Stevia, který zahrnuje více než 150 druhů bylin a keřů. Dosahuje výšky 50 až 100 cm a jedná se o drobnolistou bíle kvetoucí světlomilnou tropickou rostlinu. Z tohoto důvodu jí také vyhovuje tropické a subtropické podnebí Jižní a Střední Ameriky a nadmořská výška 200 až 600 metrů. Původně se jednalo o jednoletou rostlinu, ale díky různým šlechtitelským postupům se v současnosti řadí spíše mezi víceleté. 

Odkud pochází?
Indiánský kmen Guarání z Brazílie a Paraguay znal a využíval účinky stévie odnepaměti, ovšem Paraguay si semínka této rostliny chránila podobně, jako se Čína bránila vývozu bource morušového, a proto její účinky začali zkoumat francouzští vědci až na začátku 30. let minulého století. V 70. letech se pak rozšířila na japonský trh a do dalších zemí. V současnosti se pěstuje kromě tradičních zemí především právě v Japonsku, ve státech východní Asie a v Izraeli, největším producentem je pak Čína. 

Čím je prospěšná našemu organismu?
Indiáni v Jižní Americe používali stévii pro slazení svých nápojů, hlavně maté. Sloužila jim také k čištění dutiny ústní a léčili s ní mnoho zdravotních neduhů. V té době ještě nevěděli ani nezkoumali, co stojí za výjimečnými vlastnostmi této bylinky. Francouzským vědcům se v roce 1931 podařilo izolovat glykosidy, které dávají stévii sladkou chuť. Objevem steviocidu a rebaudiosidu se mnohé objasnilo a zjistilo se, že tyto glykosidy jsou 250 – 300 x sladší než běžně používaná sacharóza. Sladká je celá rostlina kromě kořenů, ovšem nejvíce sladké chuti se skrývá v listech. Při běžné sklizni třikrát až čtyřikrát do roka lze z jedné rostlinky nasbírat až půl kila sušených lístků, takže jedna taková kytička nám nahradí sto až sto padesát kilogramů cukru. Při těchto sladících schopnostech stévie obsahuje minimum kalorií! Další studie navíc potvrdily tvrzení lidových léčitelů, kteří po staletí používali stevii jako prostředek k omezení zubního kazu. Výtažek z této rostliny se navíc také používá k urychlování hojení ran, jako pleťová voda s uklidňujícími účinky a v boji proti různým kožním nemocem. Dle všeho stévie také napomáhá udržovat v rovnováze cukry v krvi a játrech, podporuje činnost slinivky břišní a stabilizuje krevní tlak. Tyto vlastnosti ze stévie činí jednu z nejpozoruhodnějších rostlin s potenciálem nahradit běžně používaný cukr, což by neuvítali pouze diabetici, ale i lidé s nadváhou a všichni, kteří přemýšlejí o složení svého jídelníčku. 

Proč stevia ještě není běžně rozšířena?
V mnoha zemích světa se stévie již běžně a úspěšně používá. Příkladem může být Japonsko, kde se po provedení výzkumů zařadila na trh a dnes s produkcí 3 000 tun steviosidu zabírá více než 40 % trhu s náhradními sladidly. V USA a potažmo v Evropě se však zavedení stévie na trh neobešlo bez komplikací. Ve Spojených státech byla tato rostlina rozšířena, ovšem v roce 1985 vyšla mnohokrát kritizovaná studie, která označila steviol (látku získanou ze steviosidu a rebaudiosidu) za mutagen. Díky tomu se desítky let mohla v USA i EU stévie prodávat pouze jako potravinový doplněk, případně jako přípravek pro ústní hygienu, nikoli jako náhradní sladidlo. Tento postup se odůvodňoval tvrzením, že stále nejsou dostatečně prozkoumány možné negativní vlivy na lidské zdraví. Toto vágní zdůvodnění zavdalo příčinu mnoha spekulacím o možném vlivném lobby výrobců cukru z řepy a třtiny a také výrobců umělých sladidel, kteří ve stevii právem viděli ohrožení svého byznysu. Konečně až 11. listopadu 2011 přijala Evropská komise nařízení č. 1131/2011/EU, kterým povoluje zpracování steviolových glykosidů k potravinářským účelům. Stévie by však nadále měla být používána pouze ve vybraných potravinách. 

Jakou roli může stévie hrát v potravinářském průmyslu?
Sladkost stévie bez pachuti a její minimální energetická hodnota ji předurčuje k širokému využití v potravinářském průmyslu. Nejedná se pouze o potraviny pro diabetiky, ale o přechodu na toto sladidlo uvažují také výrobci limonád. Použití stévie v pekařském či cukrářském průmyslu je podle současné legislativy bohužel stále velmi obtížné a omezené. Doufejme, že se tato skutečnost časem změní, jelikož by to otevřelo možnost výroby zdravějších, nekalorických pekařských a cukrářských výrobků všech příchutí.

Pochutnávat si na sladkostech, netloustnout a ještě něco dělat pro zdraví svého organismu? To není pohádková představa, to je stévie – opravdu sladká celebrita! 

<< Zpět