Žito - Enpeka a.s. Žďár nad Sázavou

Naše výrobky


Žito

Zvětšit

Žito (Secale) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých s přibližně dvanácti druhy. Kulturní druh, žito seté, je obilnina pěstovaná na polích za účelem zisku zrna. Společně s pšenicí, kukuřicí a ječmenem je to jedna z nejrozšířeněj- ších obilnin v mírném pásmu, ale na rozdíl od výše jmenovaných je odolnější a snese i pěstování ve vyšších polohách. Ozimé žito je jednou ze základních obilnin pěstovaných v České republice. V minulosti se jednalo o nejvíce pěstovanou obilninu, ovšem od počátku 60. let minulého století plochy žita neustále klesají a jsou nahrazovány jinými, výnosnějšími druhy obilnin, především ozimou pšenicí.

V dnešní době je žito celkově považováno za obilninu spíše okrajového významu, mimo oblastí s tradičním pěstováním. Přitom se jedná o obilninu nenáročnou na intenzivní výživu – díky svému mohutnému kořenovému systému je totiž schopna získávat živiny z větších hloubek. Na polích se můžeme setkat se dvěma typy odrůd žita: odrůdy typu volně se opylujících populací (jsou plastičtější, velmi málo náročné na podmínky pěstování, avšak vykazují mnohem menší výnosy) a odrůdy hybridní (jedná se vesměs o zahraniční odrůdy, které mají vyšší výnosy díky vyššímu počtu zrn v klasu a schopnosti zvýšeného produktivního zahuštění; zrna těchto odrůd jsou však drobnější a také náchylnější). Žito je blízce příbuzné pšenici, ovšem je tmavší a má tenčí zrno. Ze všech obilnin obsahuje žito nejvyšší podíl aminokyseliny lysinu, která je limitující AMK ve složení obilných bílkovin. Je také zdrojem komplexu vitaminu B, vitaminu E, železa a několika druhů minerálů. Žitná mouka má vzhledem k trávicímu traktu výhodnější složení, zejména má vyšší obsah vlákniny i její skladba je pro člověka příznivější.

S pšenicí jsou si sice nutričně velmi podobné, ale žito nejen že obsahuje více vlákniny, která pomáhá správnému trávení, ale zásadní rozdíl tkví v obsahu lepku – žito ho má o mnoho méně. Lepkem se nazývá směs bílkovin obsažených v nitru obilných zrn, která může za to, že především jemně vymletá pšeničná mouka těsto pěkně váže a pečivo z ní je krásně nadýchané a kypré, přesně tak, jak vyžaduje většina dnešních spotřebitelů. Jak je vidět, nadměrná konzumace v dnešní době tolik oblíbené světlé pšeničné mouky není zdraví prospěšná, naopak může někdy i škodit. Důležitá je vyvážená strava, a proto bychom měli do našeho jídelníčku zařadit i produkty z žitné mouky. V pekárenství je žitná mouka lehce kombinovatelná s ostatními druhy mouk a dodává pečivu a chlebu specifickou a jakoby mazlavou chuť. Žitný chléb a pečivo jsou poněkud hutnější a tím i těžší, oproti pšeničným výrobkům mají menší objem. Pokud je pekařské zboží označeno jako žitné, musí obsahovat alespoň 90 % podílu výrobků ze žita. Žitné zrno se dále používá i pro výrobu alkoholu (gin), případně jako náhražka kávy (melta, cikorka).

Je zajímavé, že na rozdíl od nás, kde spotřeba žitné mouky vytrvale klesá, je mnoho zemí, ve kterých je trend zcela opačný, a to díky zdravotní osvětě. Podle skandinávských výzkumů obsahuje žito řadu látek s protinádorovými účinky a s podporou ochrany proti srdečním a cévním chorobám.

<< Zpět